| Dneska je Davidovi už šest, po prázdninách půjde do školy. Plno věcí se změnilo. Taky jsem drobně, ale opravdu jen drobně, zestárla. Na svém místě ale zůstala moje vášeň pro vaření. Pořád vařím nejradši sama, absolutně soustředěná, a myslím přitom na své blízké, kteří brzy usednou u našeho obrovského dřevěného stolu. A pořád vařím podle svého Deníku. Ten totiž na rozdíl ode mě nestárne. Zraje. Pokaždé, když ho vezmu do ruky, a to je opravdu často, líbí se mi víc a víc. Vlastně nejvíc! Je šťavnatý a taky dojemný. Plný příběhů, které doprovází 100 receptů. Obyčejných, neobyčejných a vždycky strašně dobrých.
Každý příběh má své jídlo a každé jídlo má svůj příběhKrásná jídla znovu opřádám drobnými příběhy svého života. Těch příběhů je v mém druhém deníku třináct. A receptů 100. A jsou fakt úplně boží! Říkám si, že buchta na plech je jediná stálice, která se táhne mým životem. Babičce „úče“ s dědou už je hodně let, a buchtu už jim vozím já. Ale kdykoliv za nimi přijedu, mají sami pro sebe upečenou svojí olejovku. Už skoro nevaří, jen tu buchtu na plech musí mít. Pečou ji každý pátek, babička s dědou spolu. Děda babičku odhání, že to zvládne sám, ona se nenechá a buchta se jim i v hádkách vždycky povede. A tak se nad ní potkáváme a já si vždycky vybavím strejku Zdeňka, kterej mě v Humpolci vzal poprvé na diskotéku, kde mě podloudně zlil sotva jsem chodila, a když jsme se vrátili ve dvě ráno k babičce a dědovi domů, vytáhli jsme čerstvě upečenou švestkovou buchtu, půlku jí do sebe naházeli, a v tu chvíli strejka Zdenda pronesl legendární hlášku: "Ditko, ty jsi taková pěkná česká buchta.
|
Koláč se zakysanou smetanou a skořicí / Šalamounské řezy Pečené jehněčí Andělský kokosový dort / dort Mississipi
Grilované kuře |
