Má barvu krve a ta vášeň je v ní zavařená. Chutná nejdřív strašně nenápadně, a pak to propukne. Připomíná vám to něco?
Stačí spojit dohromady pár krásných věcí, které vyrostly ze země, a nastane okamžik, kterému říkám „nadzemský“.
To mě baví – když jméno jídla říká všechno. Tenhle recept opravdu pěkně dlouze a poctivě přidušuju. A pak je z toho dokonalá divočina.
Teplá placka na dlani, měkká vůně skořice, cukr spitý s máslem. Obyčejný všední večer. Nikdy mi nebylo líp.